Iva Pekárková: Proč má Alan pořád plnou lednici
Získat novou vakcínu proti covidu se mi povedlo na několikátý pokus. Nejdřív jsem dlouho nevěřila, že na ni mám nárok – na oficiálních stránkách britské Národní zdravotní služby se psalo, že tentokrát očkují pouze lidi nad pětašedesát, lidi se zdravotními problémy a pracovníky ve zdravotnictví.
Čtěte také
K téhle informaci pak přibyla ještě výzva, že se máme co nejdříve v hojném počtu dostavit do očkovacích center, kde nám to udělají na počkání. Virus, podle čerstvých zpráv soudě, už zase zdvihá tu svou odpornou korunovanou hlavu a plní špitály. To ve spojení s dalšími plánovanými stávkami zaměstnanců Národní zdravotní služby není nic dobrého.
Rozhodla jsem se, že se zkusím dostavit do očkovacího centra a zeptat se, jestli přes své mládí přece jen nemám nárok na přeočkování. Ale kde ho hledat? Odkaz ze stránek vedl na seznam očkovacích center „v mém okolí“, ten ale nefungoval a psalo se na něm pouze, že se mám zeptat na středisku anebo v lékárně.
A tak jsem hledala očkovací centrum metodou pokusu a omylu. Ze zdravotního střediska, kde obyčejně očkují, ale tentokrát ne, mě poslali do lékárny, která ale zrovna trpěla nedostatkem kvalifikovaných očkovačů, a tak očkovat nemohla.
Čtěte také
Odtamtud mě poslali zase na středisko, a když jsem vysvětlila, že tam neočkují, to už jsem zjistila, magistra se mě chystala odkázat na stránky Národní zdravotní služby. Vtom si ale chlapík, který zrovna vcouval do dveří s vozíkem plným nákladu, vzpomněl, že na jiném nedalekém středisku se očkuje – každé pondělí a středu.
Zašla jsem na středisko ve středu a dozvěděla se, že se očkuje, informaci mám v zásadě správnou, ale jen v úterý a ve čtvrtek.
Osamělý gentleman se stříkačkou
A tak jsem se s ním nakonec setkala. Totiž s Alanem, nejlepším očkovačem, jakého jsem kdy potkala. Seděl za stolem v ordinaci, listoval jakýmsi časopisem (pro zdravotníky, ne pro pány), a oči se mu rozzářily, jakmile jsem se objevila ve dveřích.
Na mou otázku, jestli mám na vakcínu nárok, se jen zakřenil. „Já to nezkoumám. Podle mě má na vakcínu nárok každý, kdo si pro ni přijde. Mám jich plnou lednici a zastarávají.“ A píchl mě tak něžně, že jsem o tom ani nevěděla.
Slíbila jsem, že mu přivedu skoromanžela. I K.-ův příchod Alana potěšil. A zmínil se, že mezi desátou ráno, kdy píchl mě, a čtvrt na čtyři, kdy píchl K., neměl ani jediného pacienta.
Fakt by mě zajímalo proč.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
