Petr Fischer: Příliš snadná důchodová reforma

Nejenom že se posouvá hranice odchodu na penzi za hranici 65 let, výrazně se také snižuje poměr mezi důchodem a průměrnou mzdou. Jinak řečeno: do důchodu se půjde později a za méně peněz.

Pokud ale minimální důchod dosáhne 20 procent průměrné mzdy a dalších 10 procent bude zásluhová částka, kde důchodce vezme na to, aby měl k dispozici částku potřebnou k důstojnému životu?

Čtěte také

Sociálně neudržitelný systém, kritizuje Jurečkovu reformu Špidla. Nutné řešení, aby mladí měli nějaký důchod, nesouhlasí Nerudová

Česká legislativa pojem „důstojný život“, zejména pak ve stáří nezná. V Listině základních práv a svobod se hovoří o tom, že „každý má právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve staří“. Co to je, na tom se musí dohodnout společnost.

Návrh ministra Jurečky naznačuje, že právo na přiměřené prostředky ve stáří má být podle politiků realizováno z větší části osobními úsporami. Stát stanoví základ, na němž se dá stavět, zbytek si musí zajistit občané sami.

To si ale žádá dlouhodobou investici v trvání desítek let, tedy čas. A ten už někteří čekatelé na nový důchod mít nebudou, pokud by Jurečkův návrh měl nakonec vejít v platnost.

Vládní sliby

Všichni jistě pochopí, že s důchodovým systémem se musí něco udělat a že je také nejvyšší čas, nemělo by to být ale na úkor určité skupiny lidí, které navíc ministr sliboval, že nebude do nové konstrukce penzí zahrnuta.

„Reforma penzijního systému bude postavena na celospolečenském konsenzu, který zajistí dlouhodobou perspektivu,“ píše se v programovém prohlášení vlády Petra Fialy. Zatím se o konsenzu nedá hovořit, a to ani v pětikoalici, která Jurečkův návrh ještě ani neschválila.

Shoda celé společnosti ale znamená, že návrh reformy bude podporovat také opozice, ale hlavně, že se s ním v principu bude moci ztotožnit každý. To ale bude těžké, pokud reforma nedává dost času k náběhu, a tedy k zajištění na stáří jinou formou než státním důchodem.

Petr Fischer|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Důchody ve světě?

Důchodové reformy se dělají po celém světě, ale vždy je potřeba nějaký čas, než se naplno rozběhnou, právě proto, aby všichni dostali stejnou šanci a celou reformu neodnesli lidé, kteří právě teď mají špatný ročník narození.

Němci ví například už od roku 2007, že v roce 2031 se bude do penze chodit v 67 letech. Čtvrt století, to už je na spoření na důchod docela dost času.

Jurečkův návrh důchodové reformy je možná dobrým vykročením k úsporám v systému, ostatně tím je také motivován – stárnutí obyvatel je neúprosné. Neláme si ale moc hlavu s tím, jak velký by měl být časový přechodový polštář, aby někteří novodůchodci nenarazili na zem.

Zcela se potom vyhýbá debatě o definici přiměřenosti zabezpečení na stáří, o důstojnosti života nemluvě. Odtud by ale celá debata měla začít, teprve pak nechť přijdou neúprosná čísla.

Autor je komentátor časopisu Euro