Jan Fingerland: Staré novinky o vládě Hamásu
Americký list The New York Times uveřejnil článek o povaze diktatury Hamásu. Opírá se o nově nalezené dokumenty v Gaze. V jistém ohledu by se dalo říci, že americký list „objevuje Ameriku“, ale i tak upozorňuje na důležitou stránku věci.
Izraelci v Gaze našli a americkému listu předali dokumenty, které přinášejí informace o jedné ze tří tajných služeb, které Hamás používal především proti vnitřním kritikům uvnitř pásma. O tom, že je v Gaze diktatura, se samozřejmě vědělo, i když volání po „svobodě pro Gazu“ se této otázky obvykle netýkalo.
Čtěte také
Jinak bylo zřejmé, že Hamás je islamistická a povstalecká organizace vzešlá z Muslimského bratrstva a o svou moc se logicky nehodlá dělit. K moci přišla v relativně svobodných volbách v roce 2006 téměř polovinou hlasů. Na obranu těch, kdo se pro Hamás rozhodli dobrovolně, se říkalo, že tak protestovali proti neefektivitě a zkorumpovanosti Fatáhu, který skončil druhý.
Dobrovolné donucení
Už v následujícím roce ale Hamás násilně ovládl celou Gazu, a to pomocí brutální síly. Od té doby se žádné volby nekonaly, nepočítáme-li volby do studentských rad na tamních univerzitách nebo v různých profesních svazech – tam ovšem Hamás nadále získával velkou podporu.
Čtěte také
Podle nově nalezených dokumentů jedna z tajných služeb sledovala nejméně deset tisíc Gazanů, které považovala za nespolehlivé nebo identifikovala jejich kritická vyjádření na sociálních sítích. Jejích několik set pracovníků se soustředilo mimo jiné i na záměrné veřejné zostuzování a izolaci těchto lidí a vymazávání nevhodných příspěvků.
Vedle této jednotky existovala i tajná služba ministerstva vnitra, rovněž vykonávající represi proti Gazanům. Z dřívějška jsou známy i mnohem drsnější metody nátlaku Hamásu. Ten během převratu roku 2007 shazoval oponenty ze střech a vláčel lidi za autem, tehdy bez velkého kritického ohlasu v zahraničí.
Čtěte také
Podle lidí, které nedávno zpovídala Amira Hassová z Haaretzu, panuje nyní mezi Gazany velká nespokojenost s Hamásem, lidé prý proklínají zejména Jahju Sinwára, který stojí za útokem ze 7. října. Současně podle některých tvrzení lidem vadí spíš načasování a důsledky útoku, ne akce sama – o tom, jak velká část z nich to je, panují debaty.
Tím spíše, že jak říká jeden z respondentů, každý Arab má na otázky národní a odbojové hrdosti dva názory, jeden pro vnější svět, včetně průzkumů veřejného mínění, a druhý, který si nechává pro sebe.
Nikam neodcházíme
Zároveň se ví o tom, že Hamás se vrací na místa, odkud byl vypuzen, a nejen střílí na izraelské vojáky, ale systematicky dává najevo Gazanům, že nemají počítat s jeho zmizením. Opakovaně přicházely zprávy o střelbě Hamásu na Gazany, například při distribuci potravin nebo popravách skutečných nebo údajných kolaborantů s Izraelci. Hamás také zatkl lidi, které označil za agenty Fatáhu, který možná zkoumal možnosti jeho návratu.
Čtěte také
Článek v The New York Times o represi Hamásu proti Gazanům přináší nové detaily, ale některé otázky si neklade. Tedy do jaké míry je podpora Hamásu výsledkem politické represe a do jaké je nadále sdílená i po půlroční válce. To je důležité i proto, že mír může vzejít jen z uznání nutnosti přijmout kompromis s Izraelci, a tedy předhodnocení některých východisek na straně společnosti v Gaze.
Nebo, pokud Hamás vládl pomocí tajné policie a zastrašování, budou Gazané případnou porážku Hamásu chápat jako své osvobození? Zejména pokud Izraelci odejdou a správu předají do rukou Fatáhu ze západního břehu, nějakým multinárodním arabským oddílům nebo i některým Gazanům?
Ze strany Izraelců zaznívaly výčitky, že pokud Gazané nebyli spokojeni s Hamásem, měli prý diktaturu svrhnout, jinak se stali spoluviníky loňského útoku. Jak sami víme, proti diktatuře není jednoduché vystoupit. Ale pokud má být Gaza svobodná, jako celek, i její jednotliví obyvatelé, musí se stát řada věcí. K nim patří i převzetí odpovědnosti za vlastní osud a vytvoření nějaké alternativy k dosavadní politice a idejím, které ji řídily.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
