Zuzana Válková: Nezlobte Yes Men. Jejich humor nakonec bolí všechny
Udělali to znovu, a bohužel zase s úspěchem. Vlomili se na prestižní akci, kde neměli co dělat, převlékli se za zástupce mocné firmy, a s citem pro absurdní humor předstírali, že se firma vypořádává se svými vinami. Americká kulturně aktivistická skupina Yes Men řádí jako černá ruka od začátku nultých let tohoto století.
Naposledy udeřili v polovině listopadu v Lisabonu, ale vezměme si jejich neplechy stručně a popořádku.
Čtěte také
Vůbec poprvé se Yes Menům podařilo servírovat záhlavec Světové obchodní organizaci. V roce 2001 jí vyrobili falešnou webovou stránku, na níž parodovali metody takzvané ekonomické spolupráce s rozvojovými zeměmi (čti drancování nechráněných zdrojů).
Jedním z nich bylo odpírání přístupu chudých obyvatel k některým lékům, protože by se to „stejně nevyplatilo“. K jejich upřímnému překvapení za to spousta lidí organizaci zatleskala. Teprve když to celé prasklo, nastalo všeobecné trapno a koulení očima.
Yes Men tehdy pojali podezření, že lidská blbost je nekonečným zdrojem komického i výchovného materiálu, a od té doby si nechávají tleskat za další neskutečné věci. Vědí, že ochota jednotlivce upozornit na nehoráznost, sedí-li v davu, se rovná malému zázraku.
Nehoráznost a inovace
Vyvinuli třeba samonafukovací koule pro případ globální apokalypsy, které by nejbohatším lidem planety umožnily katastrofu přežít. O koule byl, pochopitelně, zájem. Zkusili nabízet hamburgery z recyklovaných lidí jako byznysovou odpověď na světový hlad. Dokonce přiměli publikum, aby je ochutnalo (byly z hovězího).
Čtěte také
Jinou prověřenou metodou Yes Menů, jejímiž nejvýraznějšími tvářemi jsou Američané Igor Vamos a Jacques Servin, bývá přestrojit se za zástupce společnosti, která propadla výčitkám svědomí.
V takovém případě třeba v televizi vyhlásí, že firma konečně zaplatí odškodnění rodinám lidí, kteří zemřeli při nehodě v zanedbané továrně. Instituce, které si Yes Men vezmou na paškál, staví podobné léčky do nepříjemné situace, a v podstatě žádná reakce je už neochrání před trapasem.
Naposledy Yes Men uhodili na sportovní značku Adidas. Letos už podruhé. Umělcům dlouhodobě pije krev neochota korporací nést zodpovědnost za to, za jakých okolností vznikají jejich výrobky. Firmy se většinou vymlouvají, že na ně nemají vliv.
Čtěte také
To je údajně případ výroby sportovních bot, která je zčásti outsourcovaná do Kambodži. Adidas v této zemi, přinejmenším podle tamních lidskoprávních organizací, dluží zaměstnancům miliony liber na mzdách. Přestal je vyplácet během pandemie. Duo Vamos a Servin si tedy v polovině listopadu zařídilo výstup na „nejvlivnější technologické konferenci planety“, Web Summit v Lisabonu.
Tam představili bizarní vizi digitálního světa, takzvaného AdiVerse, kam by se dělníci mohli uchylovat, aby „alespoň někdy poznali radost“. Přítomným technonadšencům ukázali novou kryptoměnu, AdiCoin. Neexistující peníze by podle nich bylo možné chudákům ukládat do čipu zavedeného pod kůži. Že to zní tak strašně, že to přece nemohl nikdo akceptovat? Ale jistě, že to prošlo. Zase.
Po této akci Yes Men prohlásili, že netušili, jak hluboce budou úspěchem vlastních výmyslů frustrováni. Vědomí, že technologičtí giganti, kteří mají v rukách budoucnost lidstva ve spojitosti s nástupem umělé inteligence, často nezvládají rozeznat nehoráznost od inovace, znervózňuje leckoho. Tentokrát ovšem humor a nulový odpor veřejnosti bolí i Yes Men.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
