Ondřej Neff: Nevšední všednost
Marian Kechlibar je výborný komentátor společenského dění a autor literatury faktu. Jeho knižní seriál Zapomenuté příběhy stojí za to sledovat, právě tak jako jeho osobní web.
Naposledy v něm přináší zajímavé informace o vykopávkách v antickém Herculaneu, ano, to je město v sousedství Pompejí, také postižené v roce 1979 výbuchem Vesuvu.
Čtěte také
Je pohřbené pod trojnásob silnější vrstvou než Pompeje, a proto v něm vykopávky pokračují obtížně a pomalu. Nicméně už na začátku výzkumů tu našli objekt zvaný Papyrová vila, papyrová od slova papyrus. Našly se v ní stovky papyrových svitků, ale v dosud zasypané části by jich mohly být tisíce.
Potíž je v tom, že je žhavá láva spálila na uhel. Na scénu přichází moderní technika, referuje Kechlibar. I spálené svitky lze prozářit a prosvítit a analyzovat a pomocí umělé inteligence rekonstruovat text. Zatím se podařilo přečíst pět procent jednoho svitku – a je to, cituji Kechlibara, „nepříliš hluboká filosofická úvaha na téma, že co je vzácné, nemusí být nutně kvalitní“. Tolik úvod, nutně dlouhý k pochopení věci.
Ukryty v popelu
Čtěte také
Na dosah technických poznávacích schopností – rentgeny, skenery, počítače, umělá inteligence – jsou pozůstatky svitkové knihovny staré dva tisíce let. Teď udělejte střih, představte si rok 4024, analogická situace. Dům, tam se najde… co? Detektivky, harlekýnky, štosy ženských časopisů. Historik samozřejmě zajásá. Je to pohled do společenské nálady roku 2024 a je zde námět pro dizertační práci. Chápete, kam mířím?
Odkaz antiky, Platonovy a Aristotelovy spisy, Aischilova a Sofoklova dramata, to vše bylo dokonce 500 let staré, když tenkrát nad Herkulaneem vybuchl Vesuv. Dodnes ta díla žijí, prošla sítem času. Technicky vzato, prošla díky tomu, že generacím a následným generacím stálo za to díla ručně přepisovat a takto pracně přenášet ze staletí do staletí, až se jich zmocnil knihtisk a dnes už je mají ve spárech informační technologie.
Neberte to prosím tak, že bych se snad přimlouval za zničení svitků z Papyrové vily. Naopak, moc bych si přál, aby se rekonstrukční technologie zdokonalily a poznali jsme obsah všech svitků, které jsou dodnes – sice zuhelnatělé, ale zakonzervované – ukryty v popelu. Promluví k nám všednost. Po dvou tisíciletích bude sama o sobě nevšední.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
