Dnešní média trpí tlakem na stručnost a jasnost. Ten, kdo ale půjde proti proudu, nemůže nic ztratit, myslí si Vlasák, bývalý šéf Salonu Práva

24. leden 2024

Literární a kulturní příloha deníku Právo nazvaná Salon je považována za intelektuální platformu. Po 15 letech teď pozici vedoucího opustil Zbyněk Vlasák. „Neprožívám to jako tragédii. Prožívám to jako výkrok jiným směrem a jsem z toho zatím nadšen a v očekávání, co bude dál,“ říká Vlasák v pořadu Hovory. „Předal jsem ho v nejlepším stavu, v jakém jsem dokázal.“

„S kolegy jsme Salon dotvořili do podoby, kdy nebyl jen novinovou přílohou, ale měl online prezentaci, snažil se promlouvat do veřejného prostoru pomocí různých debat, besed nebo knih,“ doplňuje.

Čtěte také

„To všechno jde posouvat ještě dál,“ podotýká.

„Ale po 15 letech je to pro každého stále těžší. Už jsem na sobě tak poslední dva roky cítil, že jsem dosáhl maxima a že změna bude ku prospěchu mému a snad i Salonu.“

Salon se vždy snažil rozvíjet původní publicistiku, především esejistickou, a to i v naší době postfaktické, ve které „vládnou“ hlavně sociální média. „V tomto čase je ale dobré jít proti proudu,“ myslí si Vlasák.

„Obecně – média dnes prožívají ekonomický propad, který se už projevil různým šetřením a propouštěním, a myslím, že se to už manifestuje i v obsahu. Hraje se víc na jistotu místo toho, aby to média vedlo k inovacím. Média jakoby postrádala odvahu a naopak se všechna ,zestejňují‘. To všechno se děje ekonomickým tlakem i důrazem na rychlost, stručnost a jasnost. Ten, kdo bude mít odvahu jít proti proudu, nemůže už nic moc ztratit,“ myslí si.

Čtěte také

Bývalý šéf Salonu ale odmítá, že by na něj snad vedení novin vyvíjelo podobný tlak.

„Neřekl bych, že jsem byl k něčemu tlačen. Právo jako médium prošlo změnou majitele a šéfredaktora, takže se tam i logicky proměnily nároky. Pro mne ale byla naopak ekonomická nervozita výzvou.“

„A když k ekonomické nervozitě přidáte velká ega, která prostě k veřejnému prostoru, jakým média jsou, patří – protože tento ,druh lidí‘ média logicky přitahují –, občas tam bývá i trochu toxická atmosféra a odejít je jistá úleva,“ uzavírá.

Zdeněk Vlasák pak vidí dvě cesty, jak podpořit kulturní publicistiku. „Jednou je tlačit na redakce, aby platily kulturním expertům, kteří chodí jako hosté do podcastů. A taky bych podpořil umístění kulturní publicistiky pod statut umělce.“

Celý pořad Hovory Lenky Buriánkové najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc. Dozvíte se, jestli jsou opravdu finanční podmínky kulturních redaktorů a redaktorek nedůstojné nebo jakými formami prezentovat v tištěném médiu regionální kulturní dění.

autoři: Lenka Buriánková , lup
Spustit audio

Související